Čínská, tibetská a karmická medicína

Všechny tyto praktiky pracují na principu aktivace energetických bodů tak, že za pomoci různých terapeutických nástrojů

• obnovují přirozený tok naší životní energie

• regenerují buněčnou činnost

• odstraňují energetické blokády s rozličnými příčinami vzniku.

Energetické body se nacházejí na neviditelných drahách zvaných meridiány, které procházejí celým tělem. Karmická medicína navíc dokáže odstraňovat energetické bloky, které si přinášíme z minulých životů, a díky tomu pomáhá léčit i nemoci, se kterými si školní či západní medicína neví rady.

Základními praktickými nástroji terapeuta je akupunktura, akupresura, moxování a baňkování. Tyto metody lze využít k odstranění mnohostranných potíží, chronických stavů, jako jsou například

• atopický ekzém, opakované katary dýchacích cest, neplodnost, lehčí deprese, úzkostné stavy, nespavost, bolesti kloubů a páteře, migrény, premenstruační syndrom, lehčí neduhy atd.

• Úspěchů dosahujeme i u pacientů nemocných onkologicky, s mentálním či pohybovým postižením (včetně pohybového handicapu následkem úrazu).

• Karmická medicína se velmi účinně osvědčila při léčení malých dětí, dokonce i plodu v různých etapách vývoje.

Akupresura je elektromagnetická tlaková stimulace aktivních energetických bodů lidského těla, rozmístěných na meridiánech. Akupresura stimuluje energetický systém organismu a povzbuzuje tvorbu endorfinů, hormonů tišících bolest. Stejného účinku lze dosáhnout použitím akupunktury (jehly) a presury končetin klienta.

Baňkování je poměrně jednoduchou metodou, při níž se na vybrané body či oblasti těla pacienta aplikují baňky, které vysátím vzduchu vytvářejí podtlak, a tím opět stimulují dané body. Výrazného efektu se dosahuje ihned po jejich odstranění.

Jednou z nejúčinnějších, nejpříjemnějších a také nejoblíbenějších léčebných alternativních metod, které pomáhají našemu zdraví, je takzvané moxování, neboli požehování. Základem je tyčinka z pelyňkového vlákna, která se zapálí a doutnáním uvolňuje sálavé teplo. Hořící konec se přibližuje k určitým akupresurním bodům a body se nahřívají. Říká se, že co nevyléčí jehly a bylinky, dokáže vyléčit moxa.

Léčba je doplněna i různými druhy masáží, z nichž nejvýznamnější postavení zaujímá čínská tuina (aktivující energetické body v těle).

Pracujeme také se širokou škálou českých i zahraničních preparátů.

Běžné terapeutické sezení trvá od 10 min do 1 hodiny.

Tibetská medicína

Všechny živé bytosti touží po tom, aby dosáhly štěstí a vyhnuly se utrpení. Těla jsou součástí univerzálního těla a mysli pak jsou částmi mysli univerzální : štěstí či neštěstí každého jedince je tedy neoddělitelně spjato se štěstím či neštěstím ostatních bytostí.

Tibetská medicína je prastarý medicínsko-filozofický systém, spojující v sobě buddhistickou víru, praxi ayurvédy (tradičního indického léčitelství), čínské vlivy i původní tibetské šamanské tradice. Proto ideální lékař v sobě spojuje lékařský um, moudrost a soucítění.

Podle představ tibetského lékařství je zdraví chápáno jakožto rovnováha mezi různými faktory. Patří mezi ně konstituční typ jedince, jeho věk, klimatické faktory, stravování, životní styl, soulad s životním prostředím, zohlednění ročních období a klimatu, vyváženost emocí a stavů mysli. Nemoc je způsobena nerovnováhou : léčba nemoci pak je zaměřena na znovunastolení žádoucí harmonie. Na tělo je pohlíženo jako na nástroj zdraví tělesného, duševního a duchovního.

Základem tradiční tibetské medicíny jsou čtyři tantry (Gyushi), obsahující 5 900 veršů. Jsou v nich shrnuty léčitelské tradice Tibetu, Centrální Asie a Středního Východu. Pilířem učení je nauka o pěti prvcích, které musí být v rovnováze - podobně jako v áyurvédě. Země, Voda, Oheň, Vzduch a Prostor (vesmír). Důležitá je též vyváženost mezi třemi psychofyzikálními energiemi (šťávami). Větrem, Žlučí a Hlenem. Zjednodušeně se dá říci, že ke každému z prvků a šťáv přináleží určité orgány, tělesné funkce, dispozice k nemocem či různé duševní stavy. Nerovnováha mezi nimi je příčinou vzniku nemocí. Tibetský lékař či léčitel stanovuje diagnosu pohledem na pacienta, zkoumáním moči a jazyka, hodnocením pulsu či výkladem snů.Léčby pak spočívá v různých dietách, změně chování pacienta, léčiva vnitřní (minerály, rostliny, př. části živočichů) a léčiva zevní (akupunktura a moxibusce – obě odlišné od čínského pojetí, dále venepunkce, drobná chirurgie, koupele, masti a masáže). Velký důraz je kladen na prevenci.

Tibetské léčitelství je naprosto unikátní svým duchovním, spirituálním rozměrem léčení. V souladu s učením tibetského mahájánového buddhismu je hlavním cílem vyléčení dosažení moudrosti a soucítění, pokroku na spirituální cestě k probuzení (bódhí), které jediné může vést ke skutečnému a trvalému osvobození od utrpení těla i mysli.

Tradiční tibetská medicína má své kořeny už v 7.století n.l. V r. 1696 vznikla lékařská univerzita Čagpori, která ale byla zničena v roce 1959 při okupaci Tibetu Čínou. Na její tradice navazuje škola v indickém Dardžílingu. Roku 1916 vznikla ve Lhase z iniciativy 13. dalajlamy světská lékařská škola Mencikhanga, která funguje, včetně klinické praxe doposud.

Důležitými prvky pro výuku tibetského lékařství jsou obrazy - thangky, výtvarně zpracované buddhistické lékařské tantry, sloužící jako studijní pomůcka. Thangky však pro svou velice vysokou uměleckou hodnotu jsou i potěchou pro oko.